Lidé, kteří se drží homosexuálních vztahů, tvrdí, že se tak narodili a nemohou si sami pomoci. Vědci se v této otázce liší. Mnoho vědců se však na něčem shoduje: ne více než 5% všech lidí jsou praví homosexuálové a bisexuálové. Vstup do vztahu osob stejného pohlaví z důvodu zvědavosti, pro postup v kariéře, se nazývá zhýralost.
Instrukce
Krok 1
Genetická hypotéza homosexuality
K potvrzení této hypotézy jsou prezentována fakta o přítomnosti genu gayů na chromozomu Xq28 (tj. Gen homosexuality se nenachází na pohlavním chromozomu). Mnoho vědců tvrdí opak - stávají se homosexuály v procesu života pod vlivem sociálně-psychologických faktorů. K potvrzení této teorie byla provedena řada studií s identickými dvojčaty, která mají stejnou sadu genů. Studie byly provedeny v USA profesorem S. L. Hershergerem (1997), v Austrálii na University of Queensland skupinou vědců: J. Bailey, P. Dunne a N. G. Martin (2000) a kol. Pokud by byla homosexualita striktně naprogramována, pak by obě dvojčata dodržovala homosexuální orientaci 100% času. Po provedení výzkumu se však ukázalo, že obě dvojčata dodržovala homosexuální orientaci pouze ve 30-40% případů. Geny neprogramují naše chování. Sám člověk může sledovat nebo odolávat genetickým sklonům, rozvíjet je (i při homoerotických představách) nebo je potlačovat.
Krok 2
Fyziologická hypotéza homosexuality
U lidí je hypotalamus zodpovědný za sexuální sféru. Přesněji řečeno, podle Allena a Gorskyho je za sexuální orientaci odpovědná oblast hypotalamu INAH3. Neurovědec Simon LeVay (který byl sám gay) studoval v roce 1991 hypotalamickou oblast INAH3. Měřením těchto oblastí u zemřelých heterosexuálů a homosexuálů zjistil, že tato oblast je u homosexuálů menší než u heterosexuálů. Byl vyvozen závěr, že heterosexuální muži mají 2-3krát větší velikost INAH3 než ženy a homosexuální muži. Struktura mozku je položena v raných fázích embryonálního vývoje. Na základě toho dospěl LeVay k závěru, že homosexuální sklony jsou přísně naprogramovány a člověk je během života nemůže změnit. Toto tvrzení však vyvrací vědec Neil Whitehead (Nový Zéland, 2011), který studoval identická dvojčata vyvíjející se ve stejných prenatálních podmínkách. Podle něj je-li jedno dvojče homosexuál, pak je šance, že druhé dvojče bude stejné, 11% u mužů a 14% u žen.
Krok 3
Psychologická hypotéza homosexuality
Vědci dříve předpokládali, že homosexuálové vyrůstali v rodinách, kde nebyli žádní otcové nebo kde byly silné matky a pasivní otcové (I. Bieber, 1962), laskavá a starostlivá matka a „poražený“otec (Veps, 1965), v rodinách kde matka neprojevovala příliš mnoho lásky a péče a otcové byli laskaví a ohleduplní (Greenblatt, 1966). Tyto a další psychologické teorie nebyly následně potvrzeny. Dítě vychované v nefunkční rodině se nemusí nutně stát homosexuálem. Studie z roku 2000 v Austrálii na identických dvojčatech, která vyrostla ve stejné rodině, ukázala, že pouze 30-40% dvojčat mělo stejnou orientaci. Pokud by homosexualita byla důsledkem vlivu rodičů na děti, pak by ve 100% případů měla dvojčata stejnou sexuální orientaci. S největší pravděpodobností byly rozhodující jedinečné události v životě jednoho z dvojčat (sexuální zneužívání) a reakce dítěte na tyto negativní události.
