Mládež je považována za nejlepší dobu v životě: člověk je zdravý, plný síly, má celý svůj život před sebou. Ale mladí lidé mají také své vlastní starosti a problémy. Zejména dívky ve věku 18–20 let mají obavy z toho, jak se co nejdříve vdát.
Touha založit rodinu je pro člověka přirozená, ale pro dívky ve věku 18–20 let má zvláštní význam. To usnadňují jak psychologické, tak sociální faktory.
Sociální stereotypy
Je těžké žít ve společnosti a osvobodit se od jejích vrozených stereotypů. Jedná se o jednu z nejkonzervativnějších složek veřejného povědomí a emancipace nezrušila stereotypy týkající se žen.
Jedním z nich je představa ženy jako bytosti „na prvním místě rodiny“. Společnost snadno odpustí ženě, která se ve své práci nerealizovala, ale nechce odpustit ženě, která se nestala manželkou a matkou. Na ženu, která v profesní činnosti dosáhla výšek, se pohlíží s pohrdavou lítostí: „Co jiného může dělat, když se nikdo neožení.“
Další stereotyp vyjadřuje stará formulace dohazování: „Máte produkt, máme obchodníka.“Na ženu se skutečně pohlíží jako na „komoditu“a na muže jako na „kupujícího“. Tradičně se věří, že muž, který si nezakládá rodinu, tak činí z vlastní vůle a žena, která zůstává svobodná, není dost dobrá na to, aby někoho zaujala. To se odráží i v umění: ve filmech a románech jsou zpravidla staří mládenci zobrazováni jako roztomilí veselí kolegové a staré služebné jsou vykreslovány jako podřízené osoby naštvané na celý svět.
Tyto stereotypy nemohou ovlivnit dívčí sebeúctu. Ze strachu z opovrženíhodného označení „stará panna“se snaží rozloučit se s dívstvím co nejrychleji, protože si uvědomuje, že „cena zboží“s věkem klesá, každým rokem snižovala hodnocení na „trhu s nevěstou“.
Snaha o svobodu
Ve věku 18–20 let se člověk dostává do paradoxní situace. Na jedné straně to již není dítě ani teenager, jedná se o dospělého, který má všechna občanská práva a je plně rozvinut jako osoba. Na druhou stranu v tomto věku lidé zpravidla stále jen studují, a pokud pracují, pak na pozicích s nízkým platem jsou tedy finančně závislí na svých rodičích a jsou nuceni žít s nimi v stejný byt.
Pro rodiče zůstávají dospělými dětmi děti, na které je možné křičet, zbavovat podráždění, přehlížet jejich názor a neuznávat jejich právo na soukromí. Obzvláště obtížná je situace v rodinách, kde jsou odrostlé děti nuceny žít nejen se svými rodiči, ale také se svými dědečky a babičkami.
V takové pozici je mladý muž jakéhokoli pohlaví, ale dívka má naději, že se zbaví rodičovské diktatury. Žena tradičně jde do domu svého manžela, proto dívka může doufat, že se vdá a opustí rodičovský dům.
Tchán a tchyně se mohou ukázat jako stejní domácí despoti jako rodiče, ale dívka o tom ještě nepřemýšlí. Pokud není možné navázat vztahy s novými příbuznými, zůstane v osobě jejího manžela blízká osoba, která ji bude moci chránit, a před rodiči je bezbranná.
Všechny tyto okolnosti nutí dívky ve věku 18-20 let, aby se bez váhání vdaly. V některých případech to končí zklamáním, rozvody a zlomenými životy.
