Mládež je považována za nejlepší dobu v životě: člověk je zdravý, plný síly, má celý svůj život před sebou. Ale mladí lidé mají také své vlastní starosti a problémy. Zejména dívky ve věku 18-20 let mají obavy z toho, jak se co nejdříve vdát.
Touha založit rodinu je pro člověka přirozená, ale pro dívky ve věku 18-20 let má zvláštní význam. To usnadňují jak psychologické, tak sociální faktory.
Sociální stereotypy
Je těžké žít ve společnosti a osvobodit se od jejích vrozených stereotypů. Jedná se o jednu z nejkonzervativnějších složek veřejného povědomí a emancipace nezrušila stereotypy týkající se žen.
Jedním z nich je představa ženy jako bytosti „na prvním místě rodiny“. Společnost snadno odpustí ženě, která se ve své práci nerealizovala, ale nechce odpustit ženě, která se nestala manželkou a matkou. Na ženu, která v profesní činnosti dosáhla výšek, se pohlíží s pohrdavou lítostí: „Co jiného může dělat, když se nikdo neožení.“
Další stereotyp vyjadřuje stará formulace dohazování: „Máte produkt, máme obchodníka.“Na ženu se skutečně pohlíží jako na „komoditu“a na muže jako na „kupujícího“. Tradičně se věří, že muž, který si nezakládá rodinu, tak činí z vlastní vůle a žena, která zůstává svobodná, není dost dobrá na to, aby někoho zaujala. To se odráží i v umění: ve filmech a románech jsou zpravidla staří mládenci zobrazováni jako roztomilí veselí kolegové a staré služebné jsou vykreslovány jako podřízené osoby naštvané na celý svět.
Tyto stereotypy nemohou ovlivnit dívčí sebeúctu. Ze strachu z opovrženíhodného označení „stará panna“se snaží rozloučit se s dívstvím co nejrychleji, protože si uvědomuje, že „cena zboží“s věkem klesá, každým rokem snižovala hodnocení na „trhu s nevěstou“.
Snaha o svobodu
Ve věku 18-20 let se člověk dostává do paradoxní situace. Na jedné straně to již není dítě ani teenager, jedná se o dospělého, který má všechna občanská práva a je plně rozvinut jako osoba. Na druhou stranu v tomto věku lidé zpravidla stále jen studují, a pokud pracují, pak na pozicích s nízkým platem jsou tedy finančně závislí na svých rodičích a jsou nuceni žít s nimi v stejný byt.
Pro rodiče zůstávají dospělými dětmi děti, na které je možné křičet, zbavovat podráždění, přehlížet jejich názor a neuznávat jejich právo na soukromí. Obzvláště obtížná je situace v rodinách, kde jsou odrostlé děti nuceny žít nejen se svými rodiči, ale také se svými dědečky a babičkami.
V takové pozici je mladý muž jakéhokoli pohlaví, ale dívka má naději, že se zbaví rodičovské diktatury. Žena tradičně jde do domu svého manžela, proto dívka může doufat, že se vdá a opustí rodičovský dům.
Tchán a tchyně se mohou ukázat jako stejní domácí despoti jako rodiče, ale dívka o tom ještě nepřemýšlí. Pokud není možné navázat vztahy s novými příbuznými, zůstane v osobě jejího manžela blízká osoba, která ji bude moci chránit, a před rodiči je bezbranná.
Všechny tyto okolnosti nutí dívky ve věku 18-20 let, aby se bez váhání vdaly. V některých případech to končí zklamáním, rozvody a zlomenými životy.
