Je záhadou, proč jsme si vybrali jediného z mnoha potenciálních partnerů. Vědci mají několik vysvětlení, proč k tomu dochází.
Za poslední tisíciletí se povaha výběru partnera příliš nezměnila. Ženy se stále řídí sociálním postavením mužů a muži zase fyzickou přitažlivostí a mladostí žen.
Ale na druhou stranu se mnoho vědců domnívá, že v současnosti hrají při vytváření páru rozhodující roli sociální a nikoli biologické předpoklady. Je pravda, že ženy v první řadě věnují pozornost tomu, jaké postavení má muž ve společnosti, ale pouze pokud nejsou podporovány obchodní vlastnosti ženy. Jakmile k tomu dojde, ženy se také zaměří na fyzickou přitažlivost, mládí a osobní vlastnosti.
V moderní společnosti pracují oba partneři na vytvoření společného rozpočtu. Schopnost dobře vařit a umývat již nehraje rozhodující roli, jako v minulém století. Tento příklad jasně ukazuje, jak se kulturní normy ve společnosti mění a jak ovlivňují to, co považujeme za atraktivní nebo ne atraktivní.
Jedním z faktorů ovlivňujících vznik vzájemných sympatií je schopnost neustále se navzájem vidět. Samozřejmě všichni známe případy, kdy taková blízkost vyvolala konflikty a hádky, ale toto je spíše výjimka z pravidla. Právě neustálý kontakt je důvodem tak častých románek v práci nebo ve škole. Neustálá komunikace plyne nejprve do přátelství a poté často do romantických vztahů.
Důležitou roli hraje také fyzická přitažlivost. Každý člověk má své vlastní pojetí krásy, které je částečně diktováno standardy, které panují ve společnosti. Přesto jsou zvláštní preference pro jeden nebo druhý typ dány na podvědomé úrovni. Pokud máme rádi člověka, snažíme se ho lépe poznat, a tím dokončit portrét, abychom pochopili, do jaké míry je podobný našemu ideálu.
Osobní vlastnosti jsou zvláště oceňovány u partnera. Schopnost poslechu, laskavost, pozornost jsou často rozhodujícími argumenty při hodnocení „ať se vám to líbí nebo ne.“
A nakonec podobné rysy charakteru nebo vzhledu hodnotíme pozitivně. Jsme přitahováni k těm, kteří jsou jako my. S takovou osobou je často snazší komunikovat, zdá se, že s námi mluví stejným jazykem. Tímto způsobem se navíc dopouštíme psychologického přenosu. Myslíme si: „Tato osoba je krásná, je mi velmi podobná. Takže jsem také krásná.“Kdo nechce být krásný?
