I věřící, kteří jsou ženatí, mohou čelit nepřekonatelným rozporům a touze odejít. Většina světových náboženství má však k rozvodu negativní postoj a jasně reguluje, ve kterých situacích je to možné a ve kterých nikoli. K rozpadu náboženského manželství je nutné znát postavení církve ve vztahu k rozvodu.
Pravoslaví tradičně zachází s rozvodem ostře negativně. Navíc po dlouhou dobu byl rozvod v zásadě nemožný i pro členy královské rodiny. V současné situaci se církev přizpůsobuje změnám ve společnosti a přitom si zachovává své principiální postavení. Sociální koncepce ruské pravoslavné církve má zvláštní sekci věnovanou rodině. Odsuzuje rozvod, protože odporuje evangeliu a škodí manželům i jejich dětem. V některých případech je však církevní rozvod povolen jako poslední možnost. Mezi takové situace patří zrada manžela, jeho neznámá nepřítomnost, nevyléčitelná duševní nemoc, alkoholismus a závislost na drogách, stejně jako sexuálně přenosné nemoci. Pokud dojde k zániku civilního manželství uzavřeného v matričním úřadu a manželé spolu dlouho nežili, může být rovněž zrušeno jejich církevní manželství, které však není schváleno, pokud neexistují vážné důvody pro rozvod. Po rozvodu pravoslavná církev umožňuje nový sňatek, pokud osoba nebyla shledána vinnou z rozvodu. Tato možnost však není kněžími příliš schválena. Moderní katolická církev je ohledně rozvodu ještě přísnější. Katolické manželství nemůže skončit rozvodem, ale za určitých podmínek může být zrušeno. Důvodem může být nedodržování základních podmínek manželství - manželská věrnost, soužití atd. I v případě skutečného konfliktu však katolická církev povzbuzuje manžely, aby se snažili o smíření ze všech sil. O katolickém rozvodu se uvažuje ve zvláštním církevním soudu a obvykle trvá 2–3 roky. Tento soud také rozhoduje, zda se bývalí manželé mohou znovu oženit. Každému, kdo je vinen rozvodem, může být odepřena druhá svatba v kostele. Islám má také negativní názor na rozvod. Tradičně je však praxe rozvodu v rámci tohoto náboženství jednodušší než v křesťanství. Tradičně stačilo, aby manžel řekl trojnásobné „Rozvod!“se svědky a jeho manželství bylo rozpuštěno. Oficiálně není manžel povinen vysvětlovat důvod rozvodu a mít pro něj přesvědčivé argumenty, zatímco je odsuzováno nepřiměřené zrušení manželství. Manželka se může také rozvést, ale pod podmínkou, že může prokázat náboženským autoritám, že její manžel neplnil své manželské povinnosti, například nemohl živit svou rodinu, cizoložit atd. Judaismus také odradil od rozvodu. Před svatbou však novomanželé podepisují zdání manželské smlouvy, která mimo jiné stanoví podmínky možného rozvodu. Specifičnost rozvodu v judaismu spočívá v tom, že s ním musí souhlasit oba manželé. V takovém případě se po rozvodu budou moci bez problémů znovu oženit.
