Úkolem rodiče je především naučit dítě vyjádřit hněv společensky přijatelným způsobem. Začněte tím, že dítěti pomůžete uvědomit si své pocity a vyjádřit je. Například: „Teď se velmi zlobíte na svou matku“, „Jste velmi naštvaní, že vám táta vzal telefon.“Bylo by hezké tímto způsobem pomoci dítěti nejen vyjádřit hněv, ale také určit jeho další pocity: překvapení, strach, radost, znechucení. Srozumitelné pocity se snáze ovládají.
Důležitou roli hraje příklad rodičů. Pokud rodiče v hněvu házejí věci, křičí a rozbíjejí nádobí, je pošetilé trestat dítě za stejné chování. Prostě se snaží být jako matka nebo otec, protože v očích malého dítěte jsou rodiče tou dokonalostí a ztělesněním celého světa. I když jste naštvaní, prokažte „správné“chování před dítětem. Řekněte něco jako: „Právě teď jsem velmi naštvaný, protože jste mi rozbil vázu.“Máte právo se na dítě také zlobit. Otázkou je, jak sami projevujete svůj hněv.
Neměli byste dítěti dát drobné a fyzicky ho trestat. Pokud ho můžete zasáhnout, tak proč nemůžete zasáhnout matku nebo sestřičku? A jak může existovat bezpečný svět, ve kterém ublíží i ti nejbližší a nejbližší?
Učte své dítě různými způsoby, jak vyjádřit hněv. Hrajte s ním na „rozzlobeného medvěda“, který mu dupne nohou a vrčí, když je s něčím nespokojený. Zkuste svůj hněv oslepit nebo namalovat společně. Nabídněte, že rozbijete polštář nebo roztrhnete papír, když je dítě opravdu naštvané. Pokud se na vás dítě zlobí, uspořádejte spolu také polštář nebo si zahrajte papírové sněhové koule. To velmi pomůže jemu i vám zmírnit napětí a vrátit radost do vašeho vztahu.
A nakonec si položte otázku: je to dítě? Děti mají dobrý pocit ze svých rodičů a prostředí v rodině. Aniž by si to uvědomovali, vyjadřují to napětí a nervozitu, kterou v sobě nosí dospělí. Pokud pochopíte, že je to jen vaše situace, zkuste v rodině obnovit rovnováhu, starat se o sebe, uklidnit se, relaxovat, něčím se potěšit. Pamatujte, že šťastné a klidné děti mají šťastné a klidné rodiče.
