Sebevědomí spočívá v tom, že si subjekt uvědomuje svou odlišnost od ostatních subjektů zbytku světa. V současné době neexistují o této problematice plně formované vědecké teorie.
Nezbytné
Vědecká literatura o psychologii a filozofii
Instrukce
Krok 1
V psychologii je sebevědomí chápáno jako mentální jev založený na vědomí člověka o sobě jako o předmětu činnosti. V důsledku sebeuvědomění se myšlenka člověka o sobě formuje do teorie „já“.
Krok 2
Takže Rubinstein S. L. ve své knize „Základy obecné psychologie“napsal, že například dítě si není okamžitě vědomo sebe samého. Během prvních let svého života si říká jménem stejně, jako mu říkají ostatní. Na začátku nechápe sebe jako nezávislý subjekt, ale jako objekt ve vztahu k ostatním lidem.
Krok 3
Sebevědomí není dáno pravěkem, které je vlastní člověku od narození. Sebevědomí je produktem vývoje. Je však třeba poznamenat, že vědomí dítěte se jeví jako identické embryo. Vědomí „já“u dítěte se začíná formovat přibližně ve třech letech, kdy začíná rozlišovat mezi vjemy způsobenými vnějším světem a vjemy způsobenými jeho vlastním tělem. Takové povědomí o vlastních duševních vlastnostech a sebeúctě získává v dospívání největší význam. Jelikož jsou všechny složky sebeuvědomění vzájemně propojeny, vede vývoj jedné z nich k modifikaci celého systému vědomí.
Krok 4
K rozvoji sebeuvědomění dochází v průběhu lidského života v několika fázích. Ve věku jednoho roku je objeveno samotné „já“. Dítě už může oddělit výsledky své vlastní činnosti a vnějšího světa do dvou nebo tří let. Schopnost hodnotit se, tj. Sebeúctu, se začíná formovat v sedmi letech. Fáze aktivního rozvoje sebeuvědomění, hledání svého „já“a vlastního stylu nastává v dospívání. Na konci tohoto období se formují základní sociální a morální hodnocení.
Krok 5
Na formování sebeuvědomění má vliv několik faktorů, jmenovitě hodnocení výsledků vlastní činnosti, hodnocení druhých a vlastního postavení ve skupině vrstevníků, vzorec vztahu „Jsem ideální“a "Jsem skutečný".
Krok 6
Ze složek sebeuvědomění lze podle teorie V. S. Merlina vyčlenit systém sociálního a morálního hodnocení, povědomí o vlastní psychice, povědomí o „já“jako aktivním principu, povědomí o vlastní identitě. Tyto prvky sebeuvědomění jsou vždy vzájemně propojeny na funkční a genetické úrovni, i když k jejich formování nedochází současně.
