Přechodný věk adolescentů je velkým problémem nejen pro ně, ale i pro jejich rodiče. Ve skutečnosti v krátké době dojde v těle chlapců a dívek ke změnám, které ovlivňují jejich vzhled i chování, což může být nepředvídatelné. Pro rodiče je často velmi obtížné dítě pochopit, zvláště pokud mají dívku.
Fyziologické příznaky přechodného období
Poté, co dívčí endokrinní žlázy (především štítná žláza a hypofýza) začnou pracovat ve vylepšeném režimu, nastanou v jejím těle drastické změny. Dospívající dívka rychle získává na výšce, pánevní kosti se začínají rozšiřovat a boky a hýždě se zakulacují. Na ochlupení a v podpaží se objevují vlasy a mléčné žlázy se začínají intenzivně rozvíjet. Ve věku 11-12 let (v závislosti na mnoha faktorech může toto období přijít dříve nebo později) začíná dívka své období.
U mnoha dívek potní a mazové žlázy během tohoto období tvrdě pracují, což způsobuje mastnost pokožky a vlasů, objevuje se akné. Dívka může navíc získat znatelnou váhu. To jí dělá starosti, ostře reaguje na jakoukoli kritiku jejího vzhledu, i tu nejškodlivější.
Rodiče musí být citliví a trpěliví se zkušenostmi své dcery, v žádném případě by neměli vtipkovat o jejím akné nebo nadbytečných kilogramech.
Jaké jsou psychologické příznaky dospívání u dívek
Kromě nepředvídatelnosti, výkyvů nálad má chování dospívající dívky řadu charakteristických rysů. Především je to silná, někdy bolestivá posedlost vzhledem, často doprovázená pochybností o sobě, nejistotou. To vysvětluje demonstrativní pokusy dospívající dívky používat hodně make-upu, nosit minisukně, průsvitné topy a záchvaty vzteku o chybějících prsou (pokud se tyto sekundární znaky již staly velmi patrnými u většiny jejích spolužáků). Chce přilákat pozornost, líbit se, chovat se jako dospělá žena a přitom zůstat v podstatě ještě dítětem.
Jakékoli pokusy jejích rodičů přinutit ji skromněji se oblékat, zakázat používání kosmetiky v takovém množství, se dívka setkává s nepřátelstvím.
Dospívající dívky jsou zpravidla velmi bolestivé snášet první lásku, která ve většině případů zůstává neopětovaná nebo přináší zklamání. Rodiče by se neměli smát jejím pocitům. Neměli byste ani blahosklonně utěšovat: „Našel jsem něco, kvůli čemu brečím, stále máš všechno před sebou!“Nejlepší je, když matka důvěrně mluví se svou dcerou a řekne jí, že i ona měla kdysi stejné problémy.
