Čtení moderního člověka pomalu, ale jistě opouští. Rodinné čtení také ustupuje do pozadí kvůli nedostatku volného času rodičů. Ale tak strašně chci, aby potřeba čtení nezmizela. Literatura je plná příkladů a je připravena poskytnout dítěti informace o všem.
Nevyvolávejte krutost
Krutost vůči slabým je nízkým projevem pocitů člověka. Jak s tímto fenoménem souviset? Jak naučit dítě být laskavé a soucitné? Takové otázky vyvstávají od rodičů, kteří chtějí vychovávat plnohodnotnou osobnost. Správným způsobem je ukázat na osobním příkladu, ale můžete si také přečíst povídky na toto téma.
Smaragd
Kuprin Alexander Ivanovič má příběh „Emerald“. Všechno, co se stane, je vidět očima koně. Emerald je plnokrevný závodní hřebec. Účastní se hipodromových závodů, bere ceny. Hřebec žije ve stáji poblíž hipodromu. O něj a ostatní koně se starají ženichové. Hřebec sleduje svět kolem sebe. Má vlastní názor na lidi kolem sebe, na hřebce a klisny stojící poblíž.
Emerald má rád svůj život, má rád lidi. Je k nim přátelský. Mám rád procházky, závody a pocity, které prožívá na hipodromových soutěžích. Touží po vítězství, rád je první. Je dobře stavěný a poslušný. Citlivě naslouchá touhám jezdce.
A teď další a, jak se ukázalo, poslední závody Emerald. Autor krásně popisuje pocity hřebce při příjezdu. Jeho radost, že přišel do cíle jako první. Ale city a výkřiky lidí mu nebyly jasné. Mnozí se z jeho vítězství neradovali, ale vztekle křičeli, že kůň je figurína, že jsou podvedeni.
Po závodech byl odvezen do stájí a už nebyl vyveden na procházky. Jen cizí lidé šli kolem a dívali se na něj od hlavy k patě, poté byli odvezeni do neznámé odlehlé vesnice. Smaragd pochopil jen jednu věc, že byl z nějakého důvodu skrytý. Vzpomněl si na svou milovanou stáj, ženichy a koně, toužil po závodech, po rychlém běhu.
Všechno to skončilo velmi smutně. Muž, který jej odnesl, už smaragd nepotřeboval a otrávil ho ovesem.
„Zabil mého psa“
Lidé čelí krutosti po celý život. Je to poprvé, co dítě tuto srážku postihlo, a neví, jak s tím souviset a jak reagovat na činy krutých lidí.
Dětský spisovatel Jakovlev Jurij Jakovlevič vytvořil mnoho příběhů. Jeden z nich „Zabil mého psa“je o dospívajícím chlapci Taborce. Zvedl psa opuštěného majiteli a přinesl ho domů. Mámě to nevadilo a dovolilo psa opustit. Otec se vrátil a psa vyhnal.
Taborka se do psa velmi zamilovala, stala se jeho přítelkyní. Nemohl se s ní rozejít, protože pochopil, že už byla jednou opuštěná. Nemohl jednat tak krutě jako její bývalí majitelé. Taborka nemohl pochopit, jak pes zasahoval do jeho otce. Rozhodl se ji vzít s sebou do školy. Tiše seděla pod stolem, dokud si ji učitel nevšiml.
Učitel vyhnal Taborku ze třídy se psem. Cestou pes hravě popadl kolemjdoucí ženu za kabát a roztrhl ji. Taborka se psem byla převezena na policii, ale o dvě hodiny později propuštěna. Chlapec byl povolán k řediteli. Taborka řekl řediteli školy o svých nehodách. Nakonec chlapec řekl, že jeho otec zabil jeho psa. Otec zavolal důvěryhodného psa a střelil ho do ucha. Taborka nijak nerozuměl, proč jeho otec zacházel se svým psem tak krutě. Nerozuměl se svým otcem a stěží na něj promluvil. V rozhovoru se režisér pokusil přesvědčit Taborku, aby navázala dobré vztahy, ale chlapec nedokázal otci odpustit, že zabil bezbranné stvoření. Nenáviděl ho a ztratil víru v dobro. Řekl řediteli, že vyroste a bude psy chránit.
Taborka si bude navždy pamatovat, že existují bezcitní lidé jako jeho otec. Myslí si, že jsou silní a mohou slabé urazit.
Shorn Devil
Někdy se krutost stává nevyhnutelnou a musíte dělat, co je nařízeno. To se stalo pohraniční stráži v příběhu Y. Jakovleva „The Shorn Devil“, který usnul starého služebního psa. Setkal se s dospívajícím chlapcem, který se ho začal ptát na psa. Chlapec se snažil pochopit, proč už není potřeba a proč lidé jednají tak krutě a nespravedlivě.
Pohraničník řekl, že se psem pracoval dva roky, že je chytrý a láskyplný. Je to opravdový servisní pes, který dokonce ví, jak šplhat po skalách. Začala špatně slyšet, její tesáky byly opotřebované a byla shledána nevhodnou pro další službu. Pohraničník řekl, že se řídil rozkazem velitele základny a nemohl neposlechnout. Musí přinést potvrzení, že psa usnul.
Chlapec úzkostlivě naslouchal pohraniční stráži. Nechápal, proč je nutné eutanazovat psa, který tolik let střežil hranici, byl oddaný své práci, byl v bitvě zraněn více než jednou. Proč už není potřeba? Začal se bát bezpráví a bezmocnosti. Pochopil, že pohraniční stráž nemohla nic změnit, aby změnila osud psa. Toto je objednávka. Chlapec ho následoval a plakal z vlastní impotence a z impotence pohraniční stráže, která vedla svého věrného přítele k smrti.
Teenager ho začal prosit, aby mu dal psa. Řekl, že se o ni postará. Chlapec řekl, že kdyby mu psa nedali, odhodil by se z útesu. Pohraniční stráž se snažila vysvětlit, že nemohl nesplnit rozkaz velitele, že stále musí jít k veterináři a vzít si osvědčení.
Veterinární lékař vše pochopil a také se nad psem slitoval, chtěl si ho nechat u sebe. Pochyboval, že se chlapec o psa dokáže dobře postarat. Chlapec však ujistil, že se jí nedopustí přestupku a že mu to matka dovolí. Takže pes byl zachráněn. Hrdina příběhu si tento den navždy zapamatuje.
Tři takové povídky vás mohou hodně naučit. Pomohou vám pochopit, co je soucit a milosrdenství. Jak důležité je ukázat tyto pocity a pomoci potřebným.
