Srovnání takových filozofických kategorií, jako je vědomí a bytí, je jedním z hlavních problémů filozofických teorií a má mnoho přístupů ke studiu. Obecně lze říci, že vědomí jako kategorie bytí je definováno jako soubor subjektivních obrazů objektivní obklopující reality, čímž se vytváří subjektivní realita.
Problémy a rysy vědomí jako kategorie bytí
Ve filozofických učeních je bytí definováno jako objektivní realita, která existuje nezávisle na vědomí člověka. Bytí zároveň zahrnuje nejen hmotnou realitu, ale také výsledek tvůrčího myšlení člověka, který hranolem vlastního světonázoru a postoje vytváří nehmotnou realitu - samostatnou formu bytí. Vědomí je tedy duševní činnost člověka, odrážející objektivní realitu, tj. bytost.
Vědomí jako schopnost člověka myslet a uvažovat mu umožňuje stanovit cíle a cíle, rozhodovat se, vnímat příchozí informace z jeho pohledu a vyvodit příslušné závěry, provádět konstruktivní a tvůrčí činnosti. Výsledkem všech těchto procesů je, že lidské vědomí pro něj vytváří individuální realitu - objektivní bytost. Koncept „objektivního bytí“je spojen se smyslovým vnímáním světa.
Vědomí jako forma bytí může být individuální a sociální. Hlavní vlastnosti vědomí jsou následující: idealismus, kreativita, účelnost, plánování, uvědomění, řízená činnost. Hlavním rysem vědomí, které formuje objektivní bytí, je schopnost člověka uvědomovat si nejen okolní realitu, ale také sebe sama jako jednotlivce.
Přístupy ke studiu vědomí jako kategorie bytí
Existují dva extrémní vědecké přístupy k problému vědomí jako kategorie bytí:
- solipsismus považuje lidské vědomí za jedinou spolehlivou realitu z jeho pohledu a okolní realita je považována za výsledek vědomí jednotlivce;
- fyzikalismus definuje vědomí jako produkt bytí a nezávislá existence individuální reality je popřena.
Následující směry definice vědomí se rozlišují ve vztahu ke kategorii bytí:
- zdrojem vědomí je vnější hmotný a duchovní svět, který se odráží ve vědomí člověka určitými smyslovými obrazy;
- vědomí je definováno jako výsledek vnímání sociokulturního prostředí člověkem, formování principů a estetických norem člověka;
- vědomí je identifikováno s vnitřním duchovním světem člověka, tj. definována jako součet jedinečných zkušeností jednotlivce.
- zdrojem vědomí je informační kosmické pole, jehož vazbou je vědomí.
