Chování dítěte je někdy nesnesitelné. Jeho rodičům se zdá, že je úmyslně naštve a přiměje je křičet. Toto chování je však spojeno pouze se zvláštnostmi vývoje dětí. Rodiče musí v každé situaci zůstat v klidu a existuje mnoho způsobů, jak toho dosáhnout.
Instrukce
Krok 1
Abyste na dítě nekřičeli, někdy stačí jen se zhluboka nadechnout. Pokud dítě neposlouchá a nedělá to, co mu řeknou jeho rodiče, často existuje touha mu nadávat. V tomto okamžiku musíte zavřít oči a několikrát se zhluboka nadechnout. Tato metoda vám pomůže uklidnit se, shromáždit vaše myšlenky a klidně zvážit další akce. Teprve poté můžete začít komunikovat se svým dítětem.
Krok 2
Běžnou situací, kdy rodiče na děti křičí, je trest za špatné chování. Rodiče mají často pocit, že pokud dítě udělá něco špatně, mělo by být potrestáno a případně na něj křičet. To však vůbec neplatí. Pokud dítě udělá chybu, například porazí svého vrstevníka, nemá smysl křičet a říkat mu, aby to nedělal. Aby se zabránilo tomu, že se v takových situacích zvýší hlas dítěte, je nutné se jej pokusit klidně rozebrat. Předmětem diskuse by měl být konkrétní akt, nikoli však samotné dítě.
Krok 3
Rodiče sami často dělají chybu při komunikaci s dětmi, které je následně donutí křičet na děti. K tomu dochází, pokud rodiče k dítěti promlouvají žalostným, prosebným hlasem. Děti na takovou řeč reagují jen zřídka. Je nutné mluvit jemným, klidným, ale zároveň pevným hlasem. Dítě bude nuceno poslouchat a dělat, co mu řeknou. Tato komunikace řeší dva problémy. Nejprve se dítě lépe naučí, co mu řeknou. Zadruhé, rodiče mají pocit, že jsou nasloucháni, potřeba křičet zmizí sama od sebe.
Krok 4
Je třeba si uvědomit, že děti vzhledem ke svému věku neumí správně vyjádřit všechny své pocity. Křičet na ně, když reagují na něco neobvyklým způsobem, proto také nemá smysl. Místo toho byste je měli trpělivě naučit vysvětlovat a mluvit o svých emocích a pocitech.
Krok 5
Prázdné hrozby také způsobují, že rodiče zvyšují hlas na své děti. Pokud rodiče vyhrožují dítěti, že ho za neposlušnost umístí do kouta, ale zároveň své hrozby nesplní, na chování dítěte se nic nezmění. Výsledkem je, že rodiče jsou nuceni jim znovu a znovu říkat o nepřípustnosti svých činů, dokud neztratí nervy a nezačnou křičet. Neměli byste házet prázdné hrozby trestu, musí být přeneseny až do konce.
Krok 6
Pokud existuje touha křičet na dítě, musíte se dát na jeho místo. Dítě má také sebeúctu a sebeúctu. Rodičům se jistě nebude líbit, když na ně jejich šéf neustále křičí. S pocity dětí je třeba zacházet stejně, není nutné je stydět nebo stydět.
