Moje neteř začala sát palcem, když jí byly tři měsíce. Samozřejmě na dítě nemělo žádné přesvědčování žádný vliv, jen ji znervózňovalo. A rozhodli jsme se k tomu najít jiný přístup.
Před spaním vyprávěli poučný příběh o tom, jak malý chlapec sál palec a proměnil se ve velkou žabu. Přidali k příběhu, že matka a otec tohoto chlapce byli velmi rozrušení a hodně plakali, ale když to přestal dělat, stal se z něj znovu dobrý a poslušný chlapec.
Když moje neteř tvrdě spala, potichu jsme jí potřeli prsty zelenou barvou a šli spát (je lepší to udělat v pátek, protože dítě celou noc cuclo její palec a celé ústa měla také zelené). Ráno naše emoce neznaly hranice. Začala se obávat, že se z ní stává velká žába, a připomněli jsme jí, že pokud si nebude sát palec, zůstane krásnou dívkou.
Celou sobotu jsem musel mluvit o transformaci, ale stálo to za to. I když šla po obědě spát na odpolední zdřímnutí, nevzala si prst do úst, ale schovala si ruce pod polštář. Po večerním koupání byla veškerá brilantně zelená spláchnuta a neteř spokojeně šla spát.
V neděli jsme také poslouchali její příběhy o tom, jak dobrá je dívka, že si přestala brát prst do pusy. A v pondělí naše princezna bzučela o uších dětí ve školce o jejích víkendových dobrodružstvích. Zlozvyk nás tedy už nenavštívil, ale poprvé nás přesvědčili, abychom si v noci obvazovali prst, aby se nám nechtěně ve snu znovu nedostalo do úst.
