Je těžké najít ani jedno dítě, které nikdy nezažilo strach. To je normální, protože pro každý věk existuje typická sada nejčastějších obav. Proč se ale objevují obavy, které přesahují věk dítěte a trvají měsíce nebo dokonce roky?
Strach je kombinace psychologických a fyziologických reakcí na život ohrožující podnět (skutečný nebo představovaný). Když se člověk bojí, v jeho těle dochází k náhlým fyziologickým změnám: puls a dýchání jsou častější, zvyšuje se pocení, zvyšuje se krevní tlak a vylučuje se žaludeční šťáva.
Srdcem strachu je pud sebezáchovy: bojíme se toho, co by nám mohlo způsobit nenapravitelné škody. Obavy samozřejmě nejsou vždy oprávněné a skutečně ohrožují naše zdraví a mysl. Proč, dokonce i v raném dětství, se začínáme bát absolutně nebezpečných věcí / tvorů?
Strach dětí lze formovat dvěma způsoby: ve skutečné situaci nebezpečí nebo v procesu komunikace s ostatními lidmi. V životním procesu dítě získává své vlastní individuální zkušenosti v oblasti traumatických situací. Může to být pád, popálenina, strach z pohledu velkého zvířete, nemoc atd. V takovém případě je dítě skutečně v nebezpečí; uvědomuje si, že tyto situace mohou být život ohrožující, a vytváří se skutečný strach. Imaginární strach se zpravidla vytváří díky neopatrnému používání různých literárních výrazů nebo varování dospělými: „pokud spadneš, bude to bolet!“, „Pokud neješ kaši, zlý vlk přijde!“atd. Dítě se zvýšenou úzkostí bere vše doslovně a velmi blízko svému srdci. Opravdu si bude myslet, že přijde nějaký hrozný imaginární vlk a bude ohrožovat jeho život. Tak se formují dětské fobie.
Kromě těchto projevů je formování strachu ovlivněno neklidnými rozhovory dospělých za přítomnosti dítěte. Hádky mezi rodiči, skandály, rozhovory o různých problémech ovlivňují vnímání dítěte světem kolem něj. Další častou příčinou fóbií jsou filmy. Rodiče by měli kontrolovat, jak dlouho a jaké programy dítě sleduje.
Úkolem rodičů je všímat si úzkosti a strachu z dítěte a směřovat veškeré své úsilí k odstranění onemocnění.
