Taktnost je schopnost nejen chovat se v souladu s obecně přijímanými pravidly slušnosti, morálními normami, ale také vyhnout se situacím, které mohou být pro ostatní lidi nepříjemné, zatěžující nebo urážlivé.
Jaké jsou hlavní známky taktu
Taktný člověk nebude otravný, bezstarostný. Neudělá druhou osobu v rozpacích, i když má vysoké postavení. Proto je snadné a příjemné s ním komunikovat. Takt je do jisté míry synonymem zdvořilosti. Taktický člověk především nezpůsobuje nepříjemnosti ostatním lidem. Před příchodem k návštěvě i blízkých přátel se určitě zeptá, zda mají v tuto chvíli volno, zda jeho návštěva naruší jejich plány. Jakmile se ocitne v neznámé společnosti, nebude se na lidi dívat bez okolků ani jim nebude klást příliš upřímné otázky (například kolik vydělají). Taktný člověk nebude mluvit o věcech, které jsou jeho účastníkům málo známé nebo pro ně nejsou zajímavé.
I když hovoří na téma, které je pro účastníky známé a zajímavé, pokusí se nevytahovat svůj projev, aby neunavoval posluchače.
Taktný člověk zná smysl pro proporce a vkus. Chápe, co je při komunikaci s určitými lidmi přípustné a co ne, o čem lze žertovat a co je nežádoucí.
Taktnost také znamená ochotu přijít na záchranu, ale zároveň nebýt příliš vytrvalá, o to rušivější. Taktný člověk ochotně poskytne dobrou radu, ale obvykle až poté, co se zeptá na jeho názor. Zdráhá se kritizovat ostatní lidi, zejména za oči.
Taktný člověk se snaží své obtíže, problémy vyřešit sám, a obrací se na pomoc s ostatními, pouze ve výjimečných případech, kdy si sám nedokáže poradit. V rozhovorech, sporech se zdrží kategorických výrazů, agresivního velitelského tónu.
Taktní člověk, i když si je naprosto jistý svou spravedlností, dává přednost slovům „jestli se nemýlím“nebo „se mi to zdá“.
Je taktnost vrozenou nebo získanou kvalitou?
Možná je takt do určité míry přenesen na člověka na genetické úrovni. Jinak je těžké vysvětlit, proč někteří lidé doslova instinktivně cítí a chápou, jak se nejlépe chovat v dané situaci, jaká slova říkají atd. Ale i člověk, který se nevyznačuje zvláštním taktem, může dobré chování, je-li to žádoucí a vytrvalé, změnit k lepšímu. K tomu se musíte naučit rozumět lidem, vcítit se do nich, podporovat je. Je velmi užitečné považovat své chování za „zvenčí“, postavit se na místo jiné osoby a tím projít určitou zkouškou.