Sebepojetí je systém představ jednotlivce o sobě, na jehož základě se k sobě vztahuje a buduje vztahy s ostatními lidmi. Vytvořený ve světové psychologii jako stabilní koncept.
Inteligence a emoce jsou základem sebepojetí
Stojí za to říci, že mezi světovými psychology neexistuje jednota v porozumění sebepojetí. To je způsobeno skutečností, že podstata problému je příliš obecná. Self-koncept byl vytvořen v polovině 20. století. Jeho struktura tradičně zahrnuje tři prvky: kognitivní, emočně-hodnotící a behaviorální složku. První je postoj člověka k sobě, druhý je zaměřen na jeho pocity z toho. V souladu s tím určuje behaviorální složka sebepojetí chování člověka nebo jednotlivce ve vztahu k představám o sobě. Sebepojetí tedy hraje trojí roli.
Rogers například věřil, že kognitivní složka se skládá nejen z postoje člověka k sobě samému, ale také z jeho představ o sobě. Rozlišoval tedy ideální a skutečné kognitivní.
Samozřejmě, že jádro sebepojetí, vědci rozpoznali emocionálně-hodnotící složku. Koneckonců, to je přesně sebeúcta a úroveň aspirací. Je chybou si myslet, že sebeúcta člověka ovlivňuje pouze jeho postoj k sobě samému. To, jak jednotlivec začne budovat vztahy s ostatními členy společnosti, závisí na tomto osobním kritériu.
Sebeúcta člověka sousedí s úrovní jejích aspirací. Přeceňovaná úroveň nároků, když si člověk stanoví opravdu nemožné úkoly, hovoří o nadhodnocené sebeúctě a naopak. Sebepojetí tedy určuje, čeho je člověk schopen, co je schopen dělat a co ne.
Dalším důležitým stavebním kamenem sebepojetí je sebeúcta. Ne všichni psychologové tomu věnují pozornost, nicméně úroveň osobního pohodlí přímo závisí na sebeúctě.
Důraz na sebeuvědomění
Zajímavé je, že představy člověka o sobě nejsou zdaleka vždy objektivní, i když si jednotlivec může myslet, že jeho závěry jsou nepopiratelné a jsou založeny na spolehlivé důkazní bázi. Daleko od toho.
Nezaměňujte sebepojetí a sebeuvědomění. Sebepojetí je něco popisného, spekulativního, zatímco sebeuvědomění je reálnější pojem. Zůstávají však navzájem úzce spjaty. Sebeúcta je to, co zůstává po vypracování sebepojetí. Je zajímavé, že sebepojetí jako systém je neustále se vyvíjející fenomén. S osobou „vyrůstá“, často na konci jejího života z původního sebepojetí nezbývá téměř nic.
