Po celá léta je rozvinuté dítě, které se orientuje v umění, absolutní pýchou každého rodiče. Někdy fanatická snaha vnucovat dítěti kulturní vkus vede k opačnému výsledku - dítě ztrácí veškerý zájem o hudbu, malbu a divadlo. Je nutné dítě postupně a smysluplně seznamovat s magickým světem umění.
Nejdůležitější z umění
Rodiče velmi často udělají chybu, když se snaží vnutit svému dítěti vlastní preference v hudbě, kině, malbě. S tímto přístupem se dítě může rozhodnout, že pouze ten, který doporučuje táta a matka, je dobré umění.
Je mnohem důležitější zajistit, aby se dítě mohlo orientovat v kulturní rozmanitosti, zvládat nové věci a na základě toho zvolit preference. Doporučuje se začít se seznámit s klasikou. Několik návštěv výstav, výletů do divadla a pár příkladů z literatury stačí k tomu, aby dítě samo pochopilo, co je akademické umění.
V umění je možné všechno
Je důležité, aby rodiče vysvětlili, jak vnímat umění. Abyste dítě nezranili, měli byste ho upozornit, že hranice toho, co je v umění povoleno, se výrazně rozšiřují. To platí také pro nahotu a popisy světa. Mnoho umělců a spisovatelů záměrně popisovalo tvrdé scény života a každodenního života svých hrdinů, aby z toho odvodili určitou morálku. Pokud je dítě ještě příliš malé na to, aby pochopilo význam uměleckých děl, můžete se k tomuto problému vrátit o něco později.
Subjektivní a objektivní
Mladý kritik umění by měl také pochopit, že obrazy, představení a hudební díla nelze považovat za „špatné“nebo „dobré“. Je důležité dítěti sdělit, že bez ohledu na to, jak cizí, bizarní nebo dokonce směšné může být to či ono dílo, má v každém případě právo na existenci. Živým příkladem takové diskuse může být slavný „Černý čtverec“od Malevicha.
Kultura těch, kteří nejsou jako my
Studium kulturního dědictví určitých národů může být skvělým způsobem, jak prozkoumat svět. Bylo zjištěno, že pro děti je mnohem snazší poznávat dějiny umění než dějiny států.
Nesmíme také zapomenout, že znalost kulturních charakteristik určitých zemí nám umožňuje rozvíjet stejnou toleranci a porozumění, že každý národ má své vlastní důvody pro hrdost.
