Otázka výchovy dětí byla po mnoho let považována za kontroverzní. Pokud se dítě dostalo do boje nebo dostalo dvojku, pak na něj otcové a matky reagují různými způsoby. Potřeste prstem a řekněte: „Už to nedělejte“nebo, aniž byste dvakrát přemýšleli, zbijte nezbedného potomka opaskem? Otcové a matky aktivně praktikují obě metody.
Moderní metody vzdělávání jsou založeny na odmítnutí útoku. Důraz je kladen na přesvědčení dítěte, aby nečinilo určité věci pomocí slova. Psychologové navíc říkají, že bití opaskem za přestupky v raném dětství je spojeno s následným formováním takových vlastností u teenagera, jako je krutost, nízká sebeúcta a mrkání. Dítě, které je často bičováno opaskem, může v budoucnu pociťovat sexuální poruchy; kvůli touze prosadit se může snadno spáchat trestný čin.
Přívrženci radikálních opatření výchovy však mohou namítnout: „Co mám dělat, když můj syn nebo dcera nerozumí jednoduchým slovům?“Tato pozice také není neopodstatněná.
Formáty vzdělávání
Každý rodič je povinen své dítě dobře studovat, najít k němu svůj vlastní přístup a být schopen jasně rozlišit, v jakých případech bude trest přísný a nepodmíněný. V rodičovských postupech existují dva škodlivé extrémy:
První jsou rodiče, kteří praktikují měkký přístup. V práci jsou neustále zaneprázdněni, takže se nemohou věnovat výchově svých dětí, a tak umožňují svým potomkům sebevědomí. Otce a matky nezajímá školní úspěch, nezajímá je, s kým je dítě kamarádeno a co ho baví. Tito rodiče se buď bojí trestat své děti, nebo z lhostejnosti své děti nebičují opaskem, a to ani za závažné zneužití a trestné činy.
Rodiče z druhé kategorie se drží radikálních metod výchovy, trestají děti za jakýkoli (i drobný) přestupek.
Jeden i druhý formát extrému má negativní dopad na psychiku dítěte. Jak poznamenávají lékaři, s naší duchovní chudobou a mnoha traumatizujícími faktory trpí více než polovina dětí v moderní společnosti neurózami. Jak být?
Fackat nebo ne
Mělo by být dítě potrestáno opaskem? Samozřejmě existují občasné přestupky, kdy musí být proveden „přísný trest“. U závažného přestupku (krádež, bití vrstevníka, výsměch zvířat atd.) Nestačí jedno gesto „výhružného prstu“. Ani v takových výjimečných případech však nelze trest dostat do prudkého výprasku, který je doprovázen hněvem nebo nenávistí. Musíte potrestat klidně a láskyplně: dítě bude určitě cítit vaši lásku a bude určitě cítit, že si tento trest zaslouží. Pouze za takových podmínek se děti cítí provinile. Trest bude užitečný.
Při přiměřené výchově se děti dobře učí pravidlům chování v rodině, ve společnosti, ve škole. Uvědomují si své přestupky a spravedlnost trestu, ale pouze když je to spravedlivé. Než tedy potrestáte, pochopte všechno podrobně a nikdy nejednejte unáhleně. Některým dětem bude přínosem pár úšklebků, zatímco u jiných může samotná skutečnost, že matka nebo otec na něho zvedly ruku (i na veřejnosti), vyvolat vážné psychické trauma.
Matka v záchvatu hněvu (neustále výprask nad dítětem a pak za to neustále činící pokání) postupně ztrácí autoritu. Pojem „může“a „nesmí“se v průběhu času může u dítěte změnit. Když disciplinujete, ujistěte se, že děláte správnou věc.
Usilujte o to, aby nejtěžším trestem pro dítě bylo odhalení jeho svědomí. Pak jakýkoli přestupek způsobí upřímnou touhu napravit a požádat o odpuštění od těch, které urazil.
