Plaché děti zpravidla nepřinášejí žádné starosti ostatním: jsou poslušné, snaží se splnit absolutně všechny požadavky, které jsou jim adresovány, nehádají se a skandují. Zdá se, proč bojovat proti takovému chování? Ale ve skutečnosti mohou být příliš plaché děti v dospělosti velmi obtížné, protože se stávají nejistými, nevědí, jak bránit svůj vlastní názor, je pro ně mnohem snazší souhlasit s názorem jiné osoby, než dokázat svůj případ. Dospělý musí být pevnější, jinak riskuje, že celý život nebude trávit jen v sekundárních rolích, ale i ve třetích nebo dokonce ve čtvrtých rolích. Proto se musíte zbavit nadměrné plachosti. Nejprve musíte pochopit, proč se dítě obecně stalo plachým.
Instrukce
Krok 1
Někdy lze plachost zdědit. Rodiče by proto měli pochopit, zda jsou plachými lidmi. Když dítě v takovém prostředí vyroste, vnímá chování svých rodičů jako mimořádně správné a podle toho ho kopíruje.
Krok 2
Někdy je plachost získanou kvalitou, která se objevila po nějaké vážné události, která dítě šokovala nebo zranila. Ve stresující situaci se děti často mění a stahují se do sebe, právě to určuje vzhled těchto vlastností. Nejčastěji je v takových situacích nutná pomoc psychologa, který pochopí, po jakých konkrétních událostech se dítě změnilo, přijde na to, co ho znepokojuje, a pokusí se tyto starosti odstranit, aby se dítě vrátilo k jeho obvyklému způsobu života život.
Krok 3
Pokud rodiče neustále kritizují své dítě nebo nadměrně ovládají, začne v něm postupovat plachost a silná pochybnost o sobě. Neustále pociťuje nápor svých rodičů, znepokojuje ho to, bojí se neospravedlnit jejich naděje nebo být znovu kritizován. Pokud je jakékoli jednání dítěte doprovázeno negativními odezvami rodičů, jednoduše ztrácí touhu převzít jakoukoli iniciativu.
Krok 4
Někdy se plachost u dítěte objeví kvůli nesprávnému chování učitelů ve škole nebo spolužáků. Právě ve škole může být dítě na veřejnosti poníženo, takže jeho sebeúcta bude trpět navždy. Proto je nesmírně důležité mít s dítětem důvěryhodný vztah, aby se vždy mohlo podělit o své nejniternější zážitky a také mluvit o událostech, které se mu v určitý den přihodily, pak je vysoce pravděpodobné, že rodič neztratí ze zřetele tuto kritickou situaci a včas přijme opatření.
Krok 5
S ostychem můžete bojovat pouze neustálým rozhovorem se svým dítětem a pokusem o zvýšení jeho sebeúcty. Musí pochopit, že je milován a oceňován za to, kým je, nemusí napodobovat ostatní ani se stydět za své činy, jeho rodiče ho mohou vždy podporovat. Netřeba dodávat, že plachost je špatná, protože může vštípit dítěti ještě větší komplexy. Musíte mu vysvětlit, že v některých situacích může plachost odvést dobrou práci, ale musíte se s tím vyrovnat a budete si více jistí.
