Historie zná jen velmi málo případů, kdy islámské ženy vládly celé říši, zvláště pokud předtím byly konkubíny v harému. Stali se vládci z různých důvodů a jejich život byl většinou prostý romantiky a lásky.
Pravidlo spravedlivého sexu ve východních zemích se nazývá ženský sultanát a sultánky obvykle nesou titul platného (rodiče) - matky panujícího, ale stále mladého dědice. Nejčastěji takové ženy vládly samy. Existuje příklad úžasného ženského sultanátu v historii, kdy byli všichni vládci evropského původu. Vládli nad Osmanskou říší. Nejznámější z nich je Anastasia Lisovskaya. Je známá nejen ve východní Evropě, ale také v západní Evropě, kde používala jméno Roksolana. Anastasia-Roksolana byla zpívána v baletech, operách, portrétech, knihách a dokonce i v televizních seriálech, a proto je její biografie známa poměrně širokému okruhu lidí. Roksolanov život nebyl bezstarostný. Nejprve byla konkubínou sultána Osmanské říše Sulejmana Velkolepého, poté se stala jeho manželkou. Cesta k moci prošla mnoha těžkostmi a byla plná divokého boje o život. Pro konkubíny v harému to bylo velmi obtížné: neměli dostatek jídla, byli všemožně znevažováni a bylo s nimi krutě zacházeno. Roksolana se ale dokázal vyhnout smutnému osudu ostatních otroků a získal důvěru sultána a později se stal vládcem celé říše. V různých časových obdobích byly oceněny i některé další konkubíny, například Kezem Sultan, Handan Sultan, Nurbanu Sultan a další. Všechny tyto ženy tedy dosáhly téměř nemožného a začaly vládnout, i když nepatřily ke královské krvi. A dokázali to ne romantickými metodami. Pokud bylo nutné zabíjet, zabíjeli a také bojovali za zemi a vládce, který z nich udělal své otroky. Budoucí sultáni dokázali ve svém osudu rozeznat skromnou šanci prorazit na vrchol moci a nezastavili se před ničím, aby toho využili.
