Jak víte, člověk je sociální bytost. Od narození jsme obklopeni dalšími lidmi, s nimiž si vytváříme určité vztahy. Jsou to lidé, stejně jako vztahy s nimi, které nás nakonec učí být člověkem.
Interpersonální vztahy jsou objektivní interakcí dvou jedinců v procesu komunikace a společné činnosti, spojené se subjektivními zkušenostmi každého z nich.
Od narození všechny mezilidské vztahy zanechávají výrazný otisk charakteru dítěte. Úplně první mezilidské vztahy v našem životě vznikají samozřejmě v rodině. Je důležité, aby dítě vyrůstalo v atmosféře lásky a morální podpory, aby první lidské vztahy v jeho životě nepoškodily formování a rozvoj jeho osobnosti a nezpůsobily nebezpečné psychologické trauma.
Mírně dorůstá, dítě chodí do školky, poté do školy, kde musí kontaktovat další děti i učitele. Neměli bychom podceňovat plnost odpovědnosti, která je kladena na bedra pedagogů a učitelů, protože, jak víte, základ osobnosti člověka je položen velmi brzy. Proto je tak důležité, aby rostoucí dítě komunikovalo se zodpovědnými, vzdělanými a svědomitými lidmi a přijímalo od nich cenné znalosti, dovednosti a životní zkušenosti. Je také důležité, jak snadno se dítě naučí komunikovat se svými vrstevníky.
V procesu porozumění oficiálním a neoficiálním mezilidským vztahům dochází k výměně mezi lidmi (intelektuální, informační, emoční, fyzické atd.). Určité pocity (zájem, sympatie, antipatie, lhostejnost) jsou základem každého vztahu mezi lidmi. Pohodlné mezilidské vztahy mohou vést k přátelství a dokonce k lásce. Je lepší se vyhnout nepříjemným mezilidským vztahům, ale pokud je to z nějakého důvodu nemožné, stojí za to naučit se toleranci, schopnosti abstrahovat.
Jedním slovem, celý svůj život každý člověk vylepšoval umění být v jednom či jiném mezilidském vztahu. Největší tajemství pozitivní a produktivní interakce s ostatními lidmi je jednoduché. Je důležité poskytnout ostatním přístup, který byste chtěli zaujmout ve vztahu k sobě samému.
